Dvanáctý ročník festivalu opět představí dynamickou tvář předních asijských kinematografií. Také tentokrát se program opírá především o tituly z Koreje, konkrétně o novinky tamních mezinárodně nejreflektovanějších režisérů. Park Chan-wook a Kim Jee-woon, náležící mezi čelní představitele generace, která na přelomu tisíciletí svými neotřelými a stylově progresivními snímky udělala z korejské kinematografie mezinárodní pojem, se oba vrátili k domácí tvorbě po rozporuplných zkušenostech v Hollywoodu. Naproti tomu Yeon Sang-ho a Na Hong-jin náleží mezi hrstku výrazných talentů z řad mladších filmařů a každý z nich svým třetím, potažmo čtvrtým filmem stvrzuje svůj stoupající kredit. Oba tvůrci navíc přišli s vlastními variacemi na žánr hororu, čehož jsme v programu využili pro oživení konceptu hororové noci, kterou zahájí mysteriózní Kvílení a následně ji s Yeongovým diptychem Vlak do Pusanu a Stanice Soul ovládnou zombie.
Tchaj-wan a Čínu letos na Filmasii zastoupí dva velikáni z opačného spektra filmové tvorby. Přední režisér Tchajwanské nové vlny, Hou Hsiao-hsien, se po letech vrátil na plátna mezinárodních festivalů filmem Assassin, svým autorským příspěvkem k žánru wu-xia. Přímější nápor na emoce diváků obstará čínský expert na kasovní trháky a spektakulární historická melodramata Feng Xiaogang.
Japonsko bude letos v programu přítomné nepřímo. Vedle filmů Parka Chan-wooka a Kima Jee-woona, které se odehrávají během japonské okupace Koreje, bude zemi vycházejícího slunce zastupovat koprodukční romance světoběžnického režiséra Lima Kah-Waie zasazená do Ósaky a Červená želva nizozemského animátora Michaëla Dudok de Wita iniciovaná Hajaem Mijazakim coby první mezinárodní projekt legendárního studia Ghibli.
ZOMBIE NIGHT
Slovo zombie pochází z tradičního haitského nářečí, kde označuje zemřelého, který pomocí mocného vúdú nenachází klid ani po smrti. Moderní pojetí zombie však nemusí nutně obsahovat kouzla k oživení mrtvého – někdy stačí jen velká dávka radiace, virus nebo nešťastná náhoda v přísně střežené laboratoři.
Nemrtví se v kinematografii objevili už ve 30. letech minulého století, ale teprve s příchodem George A. Romera a úspěchem jeho kultovního hororu Noc oživlých mrtvol (1968) se stali součástí popkultury. Romero skloubil zákonitosti zombie a upírů, a tak se z nemrtvého monstra stal nebezpečný zabiják, šířící smrtelnou nákazu. Zombíci ale museli jít s dobou a tak se jim zrychlil krok a někteří zaměřili svůj apetit výhradně na lidské mozky, jak tomu bylo v parodii Návrat oživlých mrtvol (1985). Do 80. let však byli chápáni jako součást B-produkce. To se změnilo se zásadním milníkem pro potvrzení statutu popkulturní ikony a masové popularity zombií – videoklipem k hitu Michaela Jacksona Thriller (1982). Nové tisíciletí pak už mohlo přijít s takovými trháky jako 28 dní poté (2002), blockbusterem Světová válka Z (2013) nebo extrémně populárním televizním seriálem Živí mrtví (2010).
Zombie ve východoasijské kinematografii v současné době kopírují západní model. Ještě do 90. let se ale například v hongkongské kinematografii objevoval typ nemrtvých, který byl bližší původnímu haitskému konceptu než pozdějším variacím z americké kinematografie. Tyto oživené, přesněji řečeno magií ovládané mrtvoly, jsou k vidění např. v Encounters of the Spooky Kind (1980). Tento typ zombií byl však vytlačen popularitou videohry Resident Evil na okraj. Právě videohry měly zásadní roli na rozšíření zombií (nejen) v japonské popkultuře, ale potažmo v jejich začlenění do popkultury mladších generací vyrůstajících na přelomu tisíciletí. Tak byla japonská kinematografie kolem roku 2000 plná zombie brakovek jako Versus (2000), Stacy (2001) nebo Wild Zero (1999). V současnosti v asijské kinematografii plně převládá agresivní a rychlý druh nemrtvých, který můžete vidět právě ve Vlaku do Pusanu (2016) nebo Stanici Soul (2016).