Až na filmové grafomany jako Hong Sang-soo pracují korejští režiséři zpravidla v dvouletých cyklech. To také znamená, že jednou za dva roky se pozornost zahraničních diváků napíná k novinkám etablovaných režisérů, které se nezřídka – jak jsme mohli vidět v roce 2016 – shromáždí do jednoho roku. Ne náhodou tak v letošní bilanci korejské kinematografie v rámci programu Filmasie dostanou prostor zazářit především mladší tvůrci. Pozici nejnavštěvovanějšího hitu roku pro sebe uzmulo historické drama režiséra Janga Hoona Taxikář ze Soulu, které diváky lákalo na žádaný mix velkých emocí a rekonstrukce milníku nedávné historie, konkrétně občanského povstání v Kwangdžu v roce 1980. O historické události se opíraly také filmy Pevnost a Útěk z Hašimy. Zatímco v prvním jmenovaném žánrově všestranný řemeslník Hwang Dong-hyuk rekonstruuje události kolem čchingské invaze do Koreje v roku 1636, v druhém se do doby druhé světové války vydal expert na moderní akční thrillery Ryoo Seung-wan a zinscenoval spektakulární epos o plánování útěku z japonského pracovního tábora. Nicméně korejská kinematografie se neomezuje pouze na minulost. Park Hoon-jung, který na sebe upozornil scénářem k bravurnímu Viděl jsem ďábla v režii Kima Jee-woona, zakládá i své režijní projekty na důmyslně vystavěných konfrontacích postav. Letos uvedl do kin vycizelovaný thriller V.I.P., kde vyšetřovatelé z Jihu i Severu a Interpolu musejí spojit síly v honu na vychytralého sériového vraha. V akčním žánru způsobil rozruch snímek Nelítostná, který bere dech svými originálně inscenovanými a fyzicky intenzivními sekvencemi.
Vedle uvedených diváckých hitů z Koreje nabídne letošní ročník Filmasie také výjimečnou kolekci filmů z Hongkongu, sestavenou u příležitosti dvacátého výročí od předání bývalé britské kolonie Číně. Ve spolupráci s organizací Create Hong Kong a za přispění hongkongského kritika Rogera Garcii, jenž spolu s dalšími hosty zavítá do Prahy, jsme vybrali deset snímků, které ukazují stylovou a žánrovou pestrost tamní kinematografie. Součástí výběru jsou jednak aktuální novinky jako Paradox akčního mistra Wilsona Yipa, ale také ikonické tituly uplynulých dvou dekád typu Volavka či Láska na dva prásky. Největší radost máme ze zařazení titulů, které jsme již řadu let doufali představit českému publiku. To je případ vrcholného snímku Johnnieho Toa Policejní hlídka PTU, delikátního melodramatu Ann Hui Dny a noci v Tin Shui Wai či kultovního Made in Hong Kong, kde Fruit Chan zachytil zjitřenou dobu a nálady obyvatel kolem letos připomínaného roku 1997.
HONGKONGSKÁ KINEMATOGRAFIE
Přehlídka filmů Creative Visions: Hong Kong Cinema 1997 – 2017 oslavuje posledních dvacet let hongkongské kinematografie. Za tuto dobu jsme byli svědky komerčního zotavení filmového průmyslu i nástupu mladé generace tvůrců.
Tvůrčí vize současných hongkongských filmařů navazují na tendence předchozích dekád a uhrančivě mísí dědictví ambicí nové vlny i akčních žánrů osmdesátých let. Dnes tak například novovlnný průkopník Tsui Hark dostává prostor pro své vize v blockbusterech oplývajících speciálními efekty, které natáčí v Číně, často v koprodukci s Hongkongem.
Pohled na filmy posledních dvaceti let nám na jedné straně umožňuje sledovat další tvůrčí etapy čelných osobností nové vlny osmdesátých let, jejichž kreativní energie nevykazuje sebemenší známku únavy. Dny a noci v Tin Shui Wai (2008) režisérky Ann Hui zrcadlí kantonská dramata padesátých let, která staví na rodinné sounáležitosti a ve svém nitru zachycují lidskost společnosti tak často charakterizované svou materiálností. Ač se to může zdát nečekané pro snímek náležící do kinematografie proslulé bombastickou akcí, tento film vypráví příběh rodiny z pracující třídy prostřednictvím toho, co zůstává nevyřčeno. Filmografie Ann Hui, zahrnující také mnoha cenami ověnčený Jednoduchý život (2011), stvrzuje postupné tříbení jejího pohledu na svět, který v sobě zrcadlí esenci hongkongského života.
Hongkong a jeho kinematografie ale nelpí nad minulostí. Kosmopolitní město je stále v pohybu. Hongkong, jakožto křižovatka Asie, vstřebává a slučuje zkušenosti a myšlenky, ať už v umění nebo v byznysu. Dva filmaři, kteří nemohli chybět v našem výběru, dokonale zosobňují dynamičnost a eklektičnost kinematografie, byť každý svým vlastním, zásadně odlišným způsobem.
Asi mezinárodně nejznámější hongkongský režisér Wong Kar-Wai vytvořil své vlastní světy ovlivněné estetikou a prožitky nejenom z Hongkongu a Číny, ale i Jižní Afriky, Francie, Ameriky a mnohých dalších míst. Wongovu tvorbu můžeme vnímat jako rozjímání nad kulturou a neverbální komunikací, kde se pak jeho autorský motiv tragického toužení stává až kýženým způsobem vyjadřování. Tento směr pregnantně rozvedl ve Velmistrovi z roku 2013, kde různá bojová umění nabývají podobu změti jazyků, v nichž se pěsti stávají slovy a sestavy větami. Syntaxe bojových umění zde útočí i dostávají rány, odhalují své významy i zůstávají nepochopené. Tragické toužení je pak dílem toho, co zůstalo ztraceno v překladu.
Další tváří hongkongské kinematografie se svým vlastním způsobem stal Johnnie To. Jeho plodná tvorba zasahuje do mnoha žánrů a často reflektuje trendy globální kinematografie. To je také jedním z důvodů, proč jeho filmy tak rezonují s mezinárodním publikem. Filmografie Johnnieho Toa před námi otevírá roztodivné cinefilní světy – melvillovsky rozehrané gangsterky, noirová města s bressonovskou atmosférou (Policejní hlídka PTU, The Mission), tatiovsky sofistikované studiové dekorace muzikálu Office i romantické komedie, které v sobě spojují hongkongské, tchajwanské i západní tradice. A přesto každý film nese jeho rukopis. I přes všechny filmové odkazy, žánry a konvence, které se v jeho filmech mísí, zůstává To pravým nezaměnitelným autorem. Součástí jeho osobitosti je také plynulá práce s vyprávěním a ansámblem obvyklých hereckých spolupracovníků, do něhož patří Louis Koo, Simon Yam, Anthony Wong nebo Lam Suet. Mezi stálice Toových filmů náleží také mnohdy přehlížený Wong Tin-Lam, jeden z režijních velikánů poválečné kantonské kinematografie, například podepsaný pod klasikou The Wild, Wild Rose (1960). Jeho hereckým angažováním jako by se To vztahoval k vlastní pozici ve filmovém průmyslu, ale i přiznával spojitost s bohatou tradicí hongkongské kinematografie.
Program také zahrnuje přední hongkongské příspěvky kriminálním a akčním žánrům. Volavka (2002) je známá částečně jako předloha oscarového hollywoodského remaku Martina Scorseseho Skrytá identita (2006). Ale je to také film, který má své vlastní zásluhy. Mimo jiné představuje další spojnici prvků Východu a Západu (včetně samotného Scorseseho!), z nichž hongkongská kinematografie již tolikrát v minulosti profitovala. Nový film Wilsona Yipa Paradox (2017) je temnější variací série 96 hodin z produkce Luca Bessona. Paradox nám také připomíná další aspekt hongkongského filmového průmyslu: jeho spolupráci se kinematografiemi sousedních zemí. Paradox, odehrávající se v Thajsku, rozšiřuje úctyhodnou tradici hongkongský filmů využívajících akčních sekvencí vzniklých v Thajsku, která sahá ještě před Bruce Leeho ve Velkém šéfovi (1971). Obsazením Tonyho Jaa Paradox opět oživil vzájemný dialog mezi hongkongskými a thajskými bojovými uměními.
Mezi filmaři mladé generace posledních dvaceti let se jako jeden z nejvýraznějších hlasů, kterému naslouchá domácí i mezinárodní publikum, ustanovil Pang Ho-Cheung. Jeho výstřednost není rozmarem ani pózou, nýbrž vychází z hongkongské reality. Když jsem na začátku nového tisíciletí sledoval Pangovy filmy v kině, vždy mě ohromilo, že lidé v publiku často vypadali stejně jako lidé na plátně. Pang se ukázal jako mistr výstředních komedií, které ač na první pohled mohou působit lascivně, ve svém nitru jsou překvapivě citlivé a dojemné. Jeho filmy od AV až po Vulgarii nám ukazují autora hledajícího ctnosti v necudnostech. Vyprávění, které by dokonale souznělo s jeho výjimečným stylem, nalezl v populární sérii Láska na… (dva prásky / dvě města / pár facek), kde mapuje vztah jednoho plachého páru v Hongkongu, Pekingu a Tchaj-peji.
Prostřednictvím filmů Heiward Mak (V prázdném slunci, 2008), Dereka Kwoka a Clementa Chenga (Chrabří bojovníci, 2010) či Wonga Chuna (Mad World, 2016), Philipa Yunga (Port of Call, 2015), Adama Wonga (The Way We Dance, 2013) a dalších můžeme sledovat pozvolný vzestup nové filmařské generace. Pro většinu světa je hongkongská kinematografie synonymem akce a žánrových filmů a noví tvůrci do těchto populárních kategorií přirozeně vnášejí novou perspektivu. Klasickým kung-fu filmům vzdávají hold Chrabří bojovníci, kde jednu z klíčových postav ztvárnil Teddy Robin, dost možná jeden z nejvšestrannějších talentů hongkongské popkultury. Proslulý popový zpěvák, který svou kariéru začal v šedesátých letech, se u filmu prosadil jako herec, skladatel, režisér a producent. Robin byl spolu s Tsuim Harkem či Karlem Makou jedním z klíčových členů společnosti Cinema City, která pomohla hongkongskému filmovému průmyslu vykročit do moderní éry. Podobně jako Eric Tsang (další odchovanec Cinema City) také Robin se rozhodl spojit s novou generací filmařů a pomoci jim produkovat jejich filmy. Přes své zásluhy ale Robin neusíná na vavřínech a my tak v Praze vítáme jeho nový film Bdělé sny.
V neposlední řadě jsme velice potěšeni, že můžeme do našeho programu zahrnout restaurovanou 4K verzi Fruit Chanova průkopnického nezávislého filmu Made In Hong Kong. Je nasnadě, že právě tento stěžejní film, jenž vznikl v roce 1997, spatřil digitálně obnovené světlo světa v roce 2017. Snímek natočený na zbytky filmového materiálu, které poskytl Andy Lau, vypráví o mladém apatickém gaunerovi, který se spřátelí s nevyléčitelně nemocnou dívkou. Skrze jejich příběh Fruit Chan zkoumá témata osobní identity, konců a začátků i jednotlivce stojícího tváří v tvář vlastní marnosti.
Náš výběr zdaleka není vyčerpávající, ale doufáme, že vám dá alespoň okusit různé chutě hongkongské kinematografie posledních dvou dekád, a že ve vás zažehne hlad po dalších filmech z Hongkongu.
Roger Garcia