Tchajwanský film

Portrét Hou Hsiao-hsien

Když se na začátku osmdesátých let začaly na Tchaj-wanu natáčet autorské filmy, asi jen málokdo čekal, že to natrvalo promění tvář světového filmu. Asi nejvýraznější osobností tohoto období je scenárista a především režisér Hou Hsiao-hsien. Jeho rané filmy se obracely k historickým tématům, respektive konfrontovaly pohnuté dějiny ostrova s příběhy obyčejných lidí. Intimita těchto snímků, doprovázená zcela bravurní filmovou formou, způsobila v západní Evropě senzaci.

Na Filmasii toto období reprezentuje film Město smutku (1989), který si odnesl Zlatého lva z festivalu v Benátkách. V roce 2001 šokoval na festivalu v Cannes filmem Millennium Mambo, který je tvrdě současný nejen svým příběhem, ale i formálním zpracováním. Odklon od jeho tradičních témat je patrný i u jeho zatím posledních filmů Café Lumičre (2003) a Three Times (2005). I jimi potvrdil nebývalou vitalitu, schopnost osobitě pojmout vizuální složku svých děl a příslušnost k elitním autorským filmařům současnosti.

"Nový Tchajwanský film"

Většina menších kinematografií jednou za čas oslní světovou veřejnost mimořádnými filmy a režisérskými osobnostmi. Většinou však toto období příliš dlouho netrvá a národní kinematografie po něm projdou bolestnou kocovinou. Netypičnost Tchajwanského příkladu tkví v tom, že jejich "nová vlna", nazývaná "nový Tchajwanský film", se udržela na vrcholu skoro dvacet let a zůstalo po ní několik velmi výrazných režisérských osobností. V této sekci představíme rané filmy všech klíčových autorů Tchajwanského zázraku. Nejstarší jsou filmy Svačinář (1983) a Léto u dědy (1984) Hou Hsiao-hsiena a Teroristé (1986) Edwarda Yanga.

Druhou generaci režisérů tohoto období reprezentují Tsai Ming-liang svým debutem Rebelové neonového boha (1992), Ang Lee také debutem Tlačit rukama (1992) a Stan Lai filmem Pramen broskvových květů (1992). Kromě dalších filmů jsme do této sekce zařadili i kultovní kung-fu film Dragon Inn (1967), jehož části často výše uvedení autoři zapojovali do svých filmů. Podobně jako ostatní světové "nové vlny", i ta Tchajwanská fascinuje lidskostí, se kterou zobrazuje občas velmi tíživou realitu každodenního života v moderní době.

Současný Tchajwanský film

Po boomu nezávislých a autorských filmů v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století dorazila i na Tchaj-wan žánrová tvorba, která je příznačná pro celý východoasijský region. Mimořádný zájem diváků o tento typ filmů způsobil prudkou komercionalizaci Tchajwanské kinematografie a nástup nejmladší generace režisérů, kteří své zkušenosti nabírali při tvorbě videoklipů, televizních seriálů nebo marketingových strategií. Pohnutá historie ostrova a kult autorských režisérů se však promítá i do těchto filmů.

Navíc se jim daří upoutat pozornost diváků do takové míry, že nejen na Tchaj-wanu, ale i v jiných zemích dokáží v návštěvnosti překonat i hollywoodské trháky. A to například s filmem o mladém naivním homosexuálovi (Formula 17), s tradičním, ale dech beroucím hororem (Heirloom) nebo sympatickým ženským filmem o nástrahách moderního světa (Blue Cha Cha). Současný Tchajwanský film tak působí velice profesionálně a divákům nabízí opravdu silné emocionální i umělecké zážitky.

Dokumenty a studentské filmy

Modernizace a renesance filmového dokumentu se nevyhnula ani Tchaj-wanu. Zatímco dříve se většina režisérů soustředila hlavně na hranou tvorbu, v průběhu devadesátých let vyrostla generace dokumentaristů, kteří domácímu i zahraničnímu publiku dávají nahlédnout do zcela specifických aspektů života na ostrově. Jejich pozornost je směřována hlavně na venkov, který si zachovává určitou sociální identitu a kde se dají nalézt stopy původní Tchajwanské kultury. Ta byla ve dvacátém století velmi radikálně poznamenána politickými událostmi ve vnitřní Číně a následným budováním liberálního ekonomického systému a filmaři se jí začali věnovat až v nedávné době.

Taipei National University of Arts je škola, kterou podobně jako českou FAMU prošla většina nejúspěšnějších Tchajwanských režisérů. V rámci Filmasie nabídneme soubor několika studentských filmů, které byly úspěšně uvedeny na mezinárodních festivalech a jejichž autoři představují tvůrčí potenciál, který bude progresivní Tchajwanskou kinematografii formovat v příštích letech.

Foto: IFFR2006