Pocta tchajwanskému filmu

向臺灣電影致敬

Není filmového festivalu bez tchajwanského filmu! Tamější tvorba se těší mezinárodní pozornosti už několik desítek let, a to především díky tvůrcům spojeným s tzv. tchajwanským novým filmem. Hou Hsiao-hsien, Tsai Ming-liang nebo Edward Yang jsou jména, která tvoří důležitou součást dějin tamního filmu. Jenže dějin poměrně selektivních! Tchaj-wan není plný jen auteurů sbírajících ceny na mezinárodních festivalech, ale i mimořádně kvalitních žánrovek, blockbusterů a dokumentů. Kinematografie s tak silnou tradicí přeci musí být pestrá! Letošní 17. ročník Filmasie si proto dal za úkol komplexní terén tchajwanského filmu představit v celé jeho kráse. Po roční přestávce využíváme možnosti filmového festivalu v plné parádě a projdeme s vámi tchajwanský film od význačných režisérských jmen přes populární romantické komedie až po zapomenuté a čerstvě digitalizované poklady z historie.

Samozřejmě bez velkých tvůrců se neobejdeme, protože tvoří nezastupitelnou část tamějšího filmového průmyslu a exportu. V sekci Mistři tchajwanského filmu je představíme trochu netradičně. Zaměřili jsme se na pět filmařů, jsou jimi Hou Hsiao-hsien, Ang Lee, Edward Yang, Tsai Ming-liang a Li Hsing. Například stoický Hou Hsiao-hsien je dnes neodmyslitelně spjat s uměleckými festivaly, ale Houova raná tvorba byla žánrově velmi rozmanitá, místy až komicky rozjuchaná. Proto jsme vybrali snímek tvořící pomyslný přestupný bod od pragmatického režiséra populárních filmů v rozpoznatelného auteura. Zelená tráva u řeky (1982) je rozkročená mezi naivní komedií plnou pokleslých vtípků a esteticky malebným čarováním s obrazem, na jaké jsme u Houa zvyklí. Na autorské uchopení žánrovky se můžete těšit i ve velkofilmu Anga Lee Tygr a drak (2000). Kultovní rytířský epos si užijeme na velkém plátně, které umocní nejen strhující vizuální stránku, ale i desítky pomrknutí na wuxia pian a revize některých jejich schémat. Sílu plátna využijí i meditativní Dny (2020) Tsaie Ming-lianga. Přední tvář slow cinema se v nich vrací k minimalistickým dramatům typu Ať žije láska! (1994) a Sbohem Dragon Inn (2003), v nichž konfrontuje diváky s plynutím času a nuancovaným herectvím. Jedno z nejúspěšnějších období tchajwanské kinematografie si připomeneme tklivým dramatem Raz dva (2000) Edwarda Yanga a do hlubší minulosti zamíříme s Podzimní popravou (1972). Za druhým jmenovaným stojí nedávno zesnulý kmotr tchajwanského filmového průmyslu Li Hsing. Z jeho pestré filmografie vybíráme silné melodrama ze sedmdesátých let, v němž okázale experimentuje s barvou, kompozicí, ale i vyprávěním. Podvratný příběh o čekání na smrt si zaslouží připomenout!

Misky uměleckých vah vyrovná sekce Současných filmů, v níž se zaměříme na novější a populární tvorbu. Slavnostně zahajovací rodinné drama Ahoj, Tapíre (2020) vypráví o traumatické události s nečekanou vizuální kreativitou. Kombinace hraného a animovaného filmu funguje s přirozenou lehkostí a novinka tak posouvá hranice tchajwanského dětského filmu blíž k dospělým problémům. Nelze opomenout podvratné romantické tornádo Můj ztracený Valentýn (2020), jež minulý rok proměnilo pět z jedenácti nominací na ocenění Golden Horse, včetně těch za nejlepší film, scénář a režii.

Mimořádně talentovaná producentka Peggy Chiao se stala kurátorkou programové sekce, již považujeme za velmi důležitou – Ženy tchajwanského filmu. Za Poslouchej (2009), Za mých mladých let (2015) a I-lan, chuť domova (2020) stojí výrazné ženské filmařky a reprezentují tak unikátní perspektivu v jinak dominantně mužském průmyslu. Poslouchej experimentuje s vyjadřovacími prostředky romantické komedie využitím znakové řeči, Za mých mladých let v obratném vyprávění spojuje dvě časové linie a I-lan je dojemnou dokumentární esejí na téma domova a identity. Nové perspektivy pak přinese i sekce Studentských filmů, v níž představíme tvorbu začínajících tchajwanských filmařů studujících v Česku. Nabídneme tak další typ tvorby, který nebývá ve vztahu k tamější kinematografii reprezentován a snad ukáže, jak bude vypadat její budoucnost.

V neposlední řadě uvádíme sekci Ztracené poklady tchajwanského filmu, jež vznikla ve spolupráci s Tchajwanským filmovým a audiovizuálním institutem. Filmový historik Chris Berry v Ponrepu uvede dva snímky z projektu Taiwan’s Lost Commercial Cinema. Jmenovitě hitchcockovské drama Manželovo tajemství (1960) a zástupce tehdy nastupujících filmařů Pošetilá nevěsta, naivní ženich (1967). Jde o unikátní projekt obnovující prakticky ztracenou vlnu populárních filmů vzniknuvších v průběhu 60. a 70. let, z nichž se drtivá většina nedochovala. Diváci mají neopakovatelnou příležitost vidět dosud neodhalenou stránku tchajwanského filmu, velmi populární u domácího publika.

Sedmnáctý ročník Filmasie se vydává prozkoumat všechna možná zákoutí tchajwanské kinematografie s nebývalou hloubkou. Od ženských filmařek, festivalových autorů, přes současné žánrovky až po studentské a archivní filmy. Přáli bychom si ukázat, jak flexibilní a složitý terén představuje a narušit tak zaběhnutý kánon. Těšíme se v sedačkách kina na viděnou!